Centrum Radosti

 

VČERA, DNES A ZÍTRA


Lidské pojmy. Včera a zítra jsou jen v hlavě. A možná i dnes je jen plátnem naší mysli. A třeba se všechny tři doby odehrávají současně. Je nasnadě, že dnešek mění včerejšek, a to naším přístupem k němu. Je skoro jisté, že dnešek mění zítřek, tedy, jsme-li zrovna vzhůru. Pokud momentálně spíme, je zítřek stejně fatální, jako je předvídatelné naše konání. Ale co kdybychom zatřásli dogmaty a položili si otázku: „ Může zítřek změnit můj dnešek?“ 

Pro někoho silné kafe.
  
Tak pěkně od začátku. Jak to, že dnešek mění včerejšek? No, už i dnešek je poznamenán.  Běžně vidíme svět v odrazu. Události, zážitky, lidi, situace, tak trochu jinak, ze svého úhlu pohledu. Zamotáni názory, výchovou, zkušenostmi, předsudky a mnoha jinými závoji, které nám zakrývají svět takový, jaký je. První fáze je tedy uvidět svět, jak říkají taoisté, v jeho takovosti. Syrový, tak říkajíc neupravovaný. Obrazy přítomnosti nevylepšovat ve photoshopu ani nedeformovat strachem. Vidět. A nejen zrakem. Stát se vidoucím.
 
A jak včerejšek měníme dnešním přístupem?
Měníme vždy. Naše interpretace minulosti  je závislá na emocích, našem vidění světa, „reality“, pokřivené zrcadly.   Buď si huškáme minulost- překrucujeme do plusu či mínusu, podle naší povahy- nebo ji mažeme. Čistý list papíru je svoboda.
  
Uvidět svět, jaký je, smazat interpretace minulosti a měnit vědomě zítřek. Jak?
Žít mimo předvídatelnost vyjetých = „naprogramovaných“ kolejí ,  směr Zítra. Nepodléhat zlozvykům, rutině, být vzhůru, nenechat se manipulovat, ovládat nutkavé jednání, strach, pudy, závislosti, emoce… být stále přítomni. Nenechat se sám sebou nebo jinými vtěsnat do krabičky s nápisem „to jsem já“ Sledovat znamení, poslouchat „Innate“, moudrost těla. Následovat radost, která signifikuje cestu, dobrou pro nás. Tedy jednu z mnoha cest.
  
A co s mou buřičskou otázkou.. „Může zítřek změnit můj dnešek?“ 
Odpověď zní ano. Děláme to běžně i ve snech. A koneckonců denní sen má možnost lépe zhmotňovat, než ten noční.  Dokáži-li se přenést imaginací do vykreslení zítřka, vizualizovat a prožít situaci, jako by se stala, ovlivní to mé dnešní jednání. Většinou nevědomě takto působí strach a programování druhými. Vědomě je to cesta tvorby reality.
 
Otázka do pranice zní ovšem : Chci TO?
Ano, k odblokování naprogramovaných scénářů je to perfektní. Ale co dál? Jsem opravdu mistr tvůrce? Jsem jen štětcem ztvárňujícím mistrovské dílo Neznáma? Nebo tvořím myšlenkami a dovedu si představit jen to, co znám? Neochudím se o fantastické věci, které si moje hlava ani nedokázala představit? Protože, jak je známo, mysl pracuje pouze se stavebním materiálem, který zná. Může se stát, že naše tvorba reality zítřka pak bude jako vybledlá a nudná kopie nás samotných. A náš život bude jen odrazem té nádhery, jakou mohl být, kdybychom nechtěli vládnout časy.
  
Svobodni od minulosti a budoucnosti žijeme své Teď s otázkou: „Co se mi to zdá?“
  
  
  
´VČERA, DNES A ZÍTRA´ NEW ZEALAND foto+pastel  40x50cm